Před lety jsme přebírali web pro klienta, který deset let platil drobné měsíční poplatky a najednou potřeboval změnit dodavatele. Zjistil, že doména je vedena na původního webaře, hosting taky a zdrojové kódy nikde nejsou. Byl rukojmím své vlastní webové prezentace. Tahle pozice je horší, než si lidé umí představit – a vzniká úplně banálně, když se na začátku spolupráce neřekne, co komu patří.
Doména – nejdůležitější jednotlivá věc
Doména je vlastnictví. Když ji nemáte registrovanou na sebe (jako fyzickou nebo právnickou osobu), nepatří vám. Pokud váš webař nabízí, že “vyřídí doménu”, nechte ho ji vyřídit – ale pak ji nechte převést na vás. U českých .cz domén je to administrativně rychlé přes registrátora (Forpsi, Wedos, Active24, Domena.cz). Mějte přístup k účtu, kde je doména vedená, a ne přístup k účtu vašeho webaře, kde má on tu doménu “pro vás”.
Hosting – flexibilita za přiměřenou cenu
U hostingu už záleží méně, kdo ho má napsaný na sebe – jde spíš o to, abyste měli administrativní přístup a abyste mohli kdykoliv přesunout web jinam. Často je výhodnější, když si hosting necháte u svého webaře (má slevu, má technické kontakty, řeší výpadky), ale dejte si do smlouvy, že vám hosting kdykoliv “předá” do vašeho účtu nebo na vámi určeného poskytovatele.
Zdrojové kódy – co to vlastně jsou
U WordPressu jsou zdrojovými kódy soubory šablony, vlastních pluginů, databáze a uploads (média). U vlastní aplikace je to Git repozitář. Po předání webu byste měli mít k těmto zdrojovým kódům přístup, nebo aspoň právo na jejich vydání kdykoliv požádáte. Smlouva by měla říkat “klient nabývá vlastnické právo k vytvořenému dílu” nebo přinejmenším “klient získává neomezenou licenci k užívání a úpravě”.
Třetí strany a placené pluginy
Pozor na placené pluginy nebo šablony, které studio nakoupilo “jako součást vývoje”. Licence často patří kupujícímu (studiu), ne vám. U přechodu k jinému dodavateli může vznikat problém. Dobré studio buď nakoupí licenci na vaše jméno, nebo aspoň písemně potvrdí, že licence je převoditelná.
Praktický test
Zeptejte se webaře: “Když se zítra rozhodnu jít k jiné firmě, co konkrétně mi předáte v ten den a co budu muset platit jinde?” Odpověď by měla být jasná a krátká. Pokud webař začne kličkovat, vykazovat výjimky a říkat “to je složitější”, máte odpověď.
Tip: U klientů, kteří k nám přicházejí od jiných dodavatelů, vždy začínáme auditem – sepsáním, kdo má co napsané na sebe, kde co je a co je třeba převést. Často zjišťujeme, že klient platí za doménu, ale není její vlastník.